Ženy v politice: jak to vidí Ivana Bartošová

¨

Ženy nemají potřebu stavět si pomníky

V letošních krajských volbách bude Ivana Bartošová obhajovat post náměstkyně hejtmana Plzeňského kraje pro oblast školství a cestovního ruchu. Zúročuje v něm své letité zkušenosti z nejrůznějších pozic, které ve školství vykonávala. Pracovala jako učitelka na základní i střední škole, jako ředitelka mateřské školy, a dokonce i jako školní inspektorka. Není tak divu, že je ve svém oboru profesionálem, jehož názory jsou ceněny u pedagogů, úředníků odboru školství i politiků.

Ženy mají podle ní v politice nezastupitelnou úlohu mimo jiné proto, že nemají sklony znevažovat práci svých předchůdců. „Trpělivě navazují a vylepšují, čímž mohou systémově rozvíjet danou problematiku,“ říká.

Co u žen naopak postrádá, je tvrdost při prosazování svých záměrů. „Pokud však využijí možnosti vložit své nápady nenápadně do plánů mužů, obvykle jsou úspěšné,“ dodává optimisticky.

Potřebuje politika ženy? Jsou mezi muži a ženami v politice velké rozdíly?

Na obě otázky odpovídám velkým ANO.

Ženy jsou podle mého názoru lepší komunikátorky sporných otázek. Jsou ochotnější ke kompromisům a nemají potřebu stavět si své pomníky. Také nemají sklon k boření práce svých předchůdců, naopak trpělivě navazují a vylepšují, čímž mohou systémově rozvíjet danou problematiku.

Při jednání jsou efektivnější a lépe hospodaří s časem. Jsou kreativnější v myšlení, ale chybí jim tvrdost prosazování svých záměrů.

Pokud však využijí možnosti vložit své nápady nenápadně do plánů mužů, obvykle jsou úspěšné.

Většinou ale sklízí chválu muži. Ženám to ale příliš nevadí, protože vědí své (smích).

Proč jste se rozhodla jít do politiky?

Odjakživa jsem ráda dělala něco pro druhé, nelitovala jsem svého času a chtěla jsem přispět. Většinou jsem se ale pohybovala mezi dětmi. Proto jsem se také stala učitelkou.

Do politiky jsem se dostala náhodou, to když mě jako ředitelku mateřské školy v roce 1998 oslovil jeden tatínek, zda bych nešla na kandidátku KDU-ČSL do komunálních voleb. Šla jsem a uspěla jsem.

Co bylo dál?

Práce zastupitelky mě oslovila natolik, že jsem v roce 2000 vstoupila do KDU-ČSL a svoji úspěšnou kandidaturu jsem několikrát zopakovala. Naposledy v krajských volbách 2016, po kterých jsem se stala zastupitelkou Plzeňského kraje a náměstkyní hejtmana pro oblast školství a cestovní ruch.

Litovala jste někdy svého rozhodnutí vstoupit do politiky?

Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala, i když jsem se musela naučit lépe organizovat čas pro zaměstnání, politickou práci a rodinu.

Toho se právě mnoho žen obává. Politika je odrazuje, protože se bojí, že politika je neslučitelná s péčí o děti a rodinu…

Skloubit to rozhodně jde, ale předpokladem je vstřícnost partnera, samostatnost dětí a případně ochota prarodičů pomoci.

Já jsem tyto podmínky měla a svoji kariéru jsem mohla budovat se třemi dětmi, i když jsem v 38 letech ovdověla. O to více se děti naučily vzájemně si pomáhat a zvládat běžné denní povinnosti.

Nyní jsou moje děti dávno z domova a můj druhý manžel akceptuje mé pracovní vytížení. Mám tři vnoučata a nejsem hlídací babička. O to víc si však užíváme společné chvíle a dodnes jezdíme na rodinné dovolené.

Co byste vzkázala ženám, které váhají, zda je pro ně politika vhodná či nikoli?

Ženy bych chtěla vyzvat k tomu, aby se nebály vstoupit do aktivní politiky. Naše společnost angažované ženy potřebuje a ženský pohled na různá témata může být velmi prospěšný. 

Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí v nadcházejících volbách.

Ptala se Inga Petryčka   

PS: Pokud máte chuť, přečtěte si také další rozhovory se ženami v politice. Rozhodně stojí za pozornost!

#ŽenyVPolitice #LepšíPolitika

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.