Ročně onemocní rakovinou prsu 7000 žen. Umíme jim poskytnout pomoc a podporu?

¨

Rakovina prsu. Noční můra snad všech žen. Bohužel je ale velice pravděpodobně, že  se s ní v nějaké formě setká každý z nás. Myslím si, že jen málokdo může říct, že ve svém okolí nezná ženu nebo dívku, která strastiplnou cestou zoufalství a naděje prošla nebo prochází.

O to víc mě dokáže rozčílit jakákoli informace o tom, že jsou tyto ženy během léčby, respektive po ní, vystaveny ještě dalším příkořím. Dalo by se jim totiž předejít. Kdyby byla vůle.

O čem mluvím? Nepovažuji za správné, aby ženy, kterým byl v rámci léčby odebrán prs nebo jeho část, musely nepřiměřeně dlouho čekat na jeho rekonstrukci, ať už z jakéhokoli důvodu. A stejně tak nemohu souhlasit, aby jim pojišťovna uhradila zákrok jen na postižené straně, přičemž odmítne uhradit úpravu druhého, zdravého, prsu.

Uznávám, že v kontextu hrůzné diagnózy a následné úspěšné léčby mohou možná tyto věci na první pohled působit trochu banálně. Jde přece o vyléčené pacientky, které čekají „pouze“ na estetický zákrok. Tak to ale není. Ženy s diagnózou rakoviny mají za sebou psychicky i fyzicky náročnou léčbu, která ochromila jejich životy i životy jejich blízkých. A to neodezní s ukončením léčby. Sami lékaři říkají, že ženy jsou často schopny vrátit se zpět do života až po plastice. Tvrdí, že jim pacientky doslova vykvetou před očima, již při prvním převazu po operaci jsou k nepoznání.

Dlouhé čekání na plastiku ženy traumatizuje

Připadá mi proto nemyslitelné, aby ženy musely na plastiku čekat dlouhé měsíce nebo dokonce roky. Částečnou omluvou může být vytíženost klinik, které rekonstrukce placené z veřejného pojištění provádějí. Z nedávné historie ale známe i případy, kdy reálně hrozilo, že se čekací doby na operace budou prodlužovat do řádu mnoha let ne kvůli nedostatku lékařů, ale kvůli nedostatku implantátů, na které se vztahoval paušál, tedy limit od pojišťovny, který nemohla nemocnice přečerpat. Situaci se podařilo vyřešit až po opakovaných urgencích, kdy byl paušál navýšen. Nemocnici Na Bulovce, která u nás provádí nejvíce zákroků, pomohl dokonce před několika lety zkrátit čekací dobu sponzorský dar na implantáty od pacientky z Dubaje. To sice byl chvályhodný čin, zároveň ale, podle mého názoru, také ostuda pro náš zdravotní systém.

Čas hraje u pacientek po ztrátě prsu velkou roli. Čím dříve plastika proběhne, tím pro další plnohodnotný život  lépe. A tomu by se mělo podřídit vše ostatní. Důležitou roli zde přitom nehraje jen psychika pacientek. Ono je to někdy výhodnější i finančně. V případě preventivního odstranění prsů z důvodu genetické zátěže je jakékoli zdržení operace spojené s rizikem, že mezitím nemoc propukne. A operace, která se v těchto případech provádí společně i s rekonstrukcí prsu, je vždy levnější než milionová léčba.

Jsou peníze důležitější než plnohodnotný život vyléčené pacientky?

Jak už jsem naznačila, pacientky, které se vytoužené operace konečně dočkají, může čekat ještě jedna ledová sprcha. Z peněz veřejného pojištění jim totiž může být uhrazen jen zákrok na jednom prsu. A i když je cílem plastických chirurgů co nejpřirozenější vzhled, o symetrii nemůže být mnohdy řeč.

Pokud pojišťovna zákrok na druhém prsu neschválí, má žena dvě možnosti. Uhradit si úpravu zdravého prsa sama, za což zaplatí částku v řádech několika desítek tisíc, nebo se se svým vzhledem smířit a naučit se s ním žít.

A opět se tak vracím k morálnímu hledisku. Pokud si snad někdo myslí, že ženy, které žádají ještě další estetickou úpravu, jsou příliš náročné, nepokorné a marnivé, ten se podle mě hluboce mýlí. Jsou to vyděšené ženy s nalomeným sebevědomím. A k tomu jim vzhled jejich prsou po polovičatém zákroku nepřidá.

Ženy po prodělané rakovině si samozřejmě mohou zaplatit soukromou kliniku plastické chirurgie. Vyhnou se tak případným nepříjemnostem a průtahům, které je mohou potkat při plastice hrazené pojišťovnou. Tento sen je ale pro většinu žen finančně nedostupný.

Nechci být přehnaně kritická. Vím, že naše země má v oblasti boje s rakovinou prsu velice dobré výsledky. Nicméně mi přijde zbytečné, že traumatizujeme ženy, jejichž životní příběh už tak zaplnilo nemálo temných stránek. Nezaslouží si další temný list do knihy života jen kvůli tomu, že se některým aspektům léčby přikládá malá důležitost a šetří se na nich.

Jednoznačně proto navrhuji, abychom prosadili opatření, díky kterému budou pojišťovny proplácet zákrok na obou prsou. Sama budu hledat cestu k nápravě.

Ročně onemocní každá tisící žena

Statistiky mluví jasně. Karcinom prsu je nejčastější zhoubný nádor u žen. Každoročně u nás onemocní kolem 7 000 žen. Celkově tak v zemi žije už kolem 60 000 žen, které si diagnózu rakovina prsu vyslechly. Asi 1900 pacientek ročně přitom rakovině podlehne. Tato čísla se naštěstí daří snižovat. ČR v tomto ohledu patří už na úroveň zemí, jako je Švédsko, Finsko nebo Švýcarsko. Sousední země, včetně Rakouska a Německa, jsou na tom, možná trochu překvapivě, hůře než my.

Prevence: mamograf i stany na letních festivalech

Klesající úmrtnost pacientek je do jisté míry dána novými způsoby léčby, nicméně důležitou roli určitě hraje i dobře propracovaný systém preventivních screeningových vyšetření, který u nás funguje od roku 2002. Na vyšetření jsou adresně přímo do schránky zvány všechny ženy po 45. roce života. Pozvání na mamograf přijímá asi 60 % obeslaných žen. Každý rok je tak vyšetřeno kolem 700 000 žen. Ve třech čtvrtinách případů se díky tomu daří odhalit nemoc už v časném stádiu, kdy je léčba poměrně jednoduchá. Ještě jednodušší by nicméně byla, kdyby se na mamograf odhodlalo přijít i zbývajících 40 % pozvaných žen.

Rakovina prsu se nevyhýbá ani mladším ženám. U nich hrají nezastupitelnou roli vzdělávací a další akce nejrůznějších organizací, díky nimž má, troufám si říci, každá žena u nás povědomí o tom, o jak zákeřnou nemoc se jedná a jak důležitá jsou samovyšetření.

Prevence není důležitá jen u rakoviny prsu. Skvělou práci v této oblasti odvádí už pět let organizace Loono. Tým 150 lékařů, mediků a dalších profesionálů se v ní zabývá edukací veřejnosti o všem, co souvisí s prevencí chorob. Pořádají workshopy ve školách a firmách, jejich stan bývá i součástí festivalů. Především mladým lidem se tak díky ní dostávají informace třeba o prevenci rakoviny nebo kardiovaskulárních onemocnění, a to zajímavou a neotřelou formou. Rozhodně stojí za pozornost a případnou podporu. Mně se jejich činnost velice líbí.

Inga Petryčka

2 komentáře

  1. Václav

    Rakovina kteréhokoli orgánu je medicínská záležitost.Zjištění a následné léčení taktéž.Úhrady spojené s touto léčbou a následků je spojená s podmínkami dané pojišťovny podle podmínek smlouvy.Taháte do toho politiku pro vlastní zviditelnění.Těm ženám to nepomůže,pojišťovny neudělají nic k čemu se nezavážou,pouze pro vás to bude přínos politických bodů.Zase cpete politiku tam kam nepatří.Nechte to na odbornících.Nebo jste odborník v oboru zdravotnictví,nebo pojišťovnictví?Politika pouze rozeštvává lidi v zájmu politiků o vlastní moc!Milan

    1. ingapetrycka

      Dobrý den. Politika je jednou z možností, jak něco změnit. Zrovna tuto konkrétní věc beru jako žena velmi osobně a ráda bych našla způsob, jak ten stav změnit. Dotýká se to opravdu bolestivě mnoha žen. Pokud si skutečně přečtete ten článek, dozvíte se, že problém je právě v tom, že pojišťovny nechtějí operaci druhého prsa hradit. Pojišťovny tento problém tedy nevyřeší. Další potíž jsou čekací lhůty, což také není zpravidla v moci lékařů, aby to změnili. Ti často pracují nadoraz a kapacit máme ve zdravotnictví obecně nedostatek. Jak to můžeme změnit? Podle mě jedna z cest je právě politické rozhodnutí, přenastavení priorit. Za důležité považuji i to, abychom o problému mluvili, upozornili na to, třeba i formou článku na web, jak jinak chcete rozpoutat diskusi?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.