V diskusích s různými lidmi o politice KDU-ČSL dostávám, jak už to tak bývá, nejrůznější reakce. Většinu diskusí považuji za přínosnou, i když máme na věc třeba jiný názor. Při diskusích totiž nejde vždy jen o to přesvědčit druhého o své pravdě, ale vůbec poznat různorodé spektrum názorů, získat nový pohled na problémy, vzájemně se obohatit, najít společné řešení a posunout se dál.
Vypozorovala jsem však jednu věc. Velká část negativních reakcí, nebo lépe řečeno výpadů a urážek, má společný jmenovatel. Jsou to jakési mýty o KDU-ČSL, které často někdo vytáhne zcela mimo téma. Někdy mi to připadá jako podle nějaké brožurky „Jak jednou větou drsně, rychle a bez možnosti diskuse urazit všechny členy KDU-ČSL“.
O co jde?
V zásadě jsou to tři typy reakcí, které si současně dovolím označit za velké mýty. Jsou to jakési zkratky, které se dobře hodí do arzenálu trollů, ať už na internetu nebo v živých diskusích. Současně se přiznám, že mám pocit, jako by tato témata byla v KDU-ČSL tabu. Jako bychom se báli o nich mluvit. Ano, jsou to nepříjemná témata, ale pokud je dokážeme pojmenovat, možná se s nimi dokážeme také lépe vypořádat.
Podotýkám, že si neberu právo posuzovat, jak to je, hodnotit, co se kdy stalo, kdo co řekl nebo udělal. Do politiky jsem šla proto, abych měnila věci k lepšímu, ne abych se zabývala minulostí, ať už se udála jakkoli. Jenže se s těmito mýty setkávám tak často, že mě samotnou unavuje na ně neustále reagovat. Takže tento článek píšu tak trochu i kvůli sobě, abych mohla všechny budoucí trolly odkázat sem a pak už je nechat v jejich vlastním světě.
Mýtus první: Lidovci pomáhají Sudeťákům a chtějí zrušit Benešovy dekrety
A taky jsme náckové a pátá kolona Německa. K tomu pak obvykle (pokud jde o diskusi na sociálních sítích) přistane v příspěvku fotomontáž politika KDU-ČSL v nacistické uniformě. Opravdu vtipné a stoprocentně na vysoké argumentační úrovni.
Zkusme zapátrat, kde se ten mýtus vzal. Pavel Bělobrádek v roce 2017, tehdy z titulu vicepremiéra české vlády, navštívil sudetoněmecký sjezd v Augšpurku. Rok předtím se sjezdu zúčastnil tehdejší ministr Daniel Herman. Bělobrádek na sjezd vyrazil s tím, že chce vést dialog se sousedy, chce stavět mosty, navíc považuje za normální, že se se sousedy máme bavit. Hned v úvodu svého projevu prohlásil, že se nepřijel omlouvat ani usmiřovat. Přijel na oslavu, na kterou byl pozvaný. Nejel tam jako aktivista se zdviženým praporem, který jede měnit a bourat naše státoprávní uspořádání. Také řekl důležitou věc, totiž, že se už nikdy „nesmějí vyhánět lidé ze svých domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu“. Pronesl poslání, které má nadčasovou platnost. Nebo proti tomu máme protestovat?
To je celé. KDU-ČSL opravdu neřídí svou politiku podle německých not. Ostatně, stačí se podívat na otázky masové migrace, kde máme jako strana jasně nastavené, že na prvním místě je bezpečnost našich občanů a že KDU-ČSL odmítá povinné kvóty. Oficiální německá linie hovoří jinak, že? Přesto musím zdůraznit, že problematika migrace není černobílá. Rozhodně jako křesťansky založená strana cítíme povinnost pomáhat a máme svá řešení.
Vezmu-li to ještě z jiné strany, KDU-ČSL má širokou členskou základnu po celé republice. Máme také nekonečnou řadu místních zastupitelů, starostů a dalších aktivních lidí (například v oblasti charity), kteří se zabývají každodenními problémy lidí, nikoli otázkami dnešních a minulých Sudet a jejich obyvatel, byť je jejich osud historicky často velmi pohnutý. Doporučuji zapátrat ve svém okolí, uvidíte sami, jakou politiku lidovci prosazují a jaké mají výsledky. Pokud to tedy budete chtít doopravdy vidět.
Mýtus druhý: Celé jste to tady rozkradli. Drancovali jste to tu už 30 let.
Útěchou budiž lidovcům, že v tom nejsou sami. Obvykle to rozkrádání doprovází výčet stran ODS, TOP 09, ČSSD, někdy i STAN. Jen SPD, komunisti a ANO chybí. Je vidět, že milionkrát opakovaná Babišova mediální mantra, že „všeci kradnů“, dopadla na úrodnou půdu.
Tady se mi souvislosti hledají těžko, pokud se tedy nechci spokojit s Babišovou vyprávěnkou o zlodějích. Určité vodítko může být nedávný průzkum, který si nechala udělat Paměť národa. V něm 19 % lidí ve věku 40 a více let uvedlo, že se jim po sametové revoluci zhoršil život, a více než třetina (38 %) si myslí, že se za socialismu žilo lépe. K tomu si přidejme více než 800 tisíc lidí v exekuci. A ano, ať jsme spravedliví, přidejme si k tomu i různé kauzy, podivné veřejné zakázky, zázračná zbohatnutí některých politiků, lobisty, které nám média vykreslovala dlouhé roky jako celebrity, pak nezbývá než tyto námitky chápat. A to nemluvím o prezidentovi, který stojí první mezi kopáči společenských příkopů.
Takže, milí kritici, ale i vážení hejtři, rozumím té výtce, je oprávněná. Ale není lepší se teď pustit do hledání cest, jak to v budoucnu dělat lépe? Co napřít energii tímto směrem a zvolit si takové politiky, kteří svou minulostí nezavdali podezření, že by se na rozkrádání státu, jak o tom často mluvíte, podíleli?
Sama jsem v politice krátce, do KDU-ČSL jsem vstoupila v roce 2017. KDU-ČSL jsem si vybrala kvůli hodnotám, které reprezentuje. A předně – do politiky jsem šla proto, že chci pomáhat lidem řešit jejich problémy, chci být užitečná. Nejsem obhájce všech minulých politiků, jejich přešlapů a pochybení. Hoď kamenem, kdos bez viny. Ale také platí, kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Kolektivní vina je vůbec dobrý trik. Chci vás poprosit, až mi budete příště říkat nebo psát něco o podílu KDU-ČSL, nebo dokonce mém osobním podílu na rozkrádání, buďte prosím konkrétní. A ještě radši budu, když mi napíšete něco o sobě, o svých názorech, o tom, co trápí Vás nebo lidi ve Vašem okolí. Třeba najdeme řešení, nebo alespoň někoho, kdo s tím dokáže pomoci.
Mýtus třetí: Lžete a nacpete se všude
Ke všemu jsme kolaboranti, slizký had bez názoru, který se snaží uchytit v jakékoli koalici, jen aby se dostal k lizu.
(A nemusím samozřejmě zdůrazňovat, že já sama jdu podle mnoha diskutérů do politiky kvůli penězům.)
Tak to ne, vážení. Lidovci mají své hranice. Třeba zrovna do aktuální koalice s ANO jsme vědomě nešli. Nechceme se podílet na vládě, kterou vede obviněný premiér. Je to jako důkaz málo? Nejsem si vědomá toho, že bychom v novodobé historii podporovali vládu, která by se opírala o hlasy extremistů, jako to je například v případě současné vlády.
Obecně. Pro politickou stranu je přirozené, že se snaží prosazovat svůj program. Kvůli tomu ji přece voliči zvolili. Chtějí vidět výsledky.
KDU-ČSL se v naší novodobé historii účastnila několika vlád. Máme si to vyčítat? Není to naopak úspěch? Není strana, která má vysoký koaliční potenciál, pro voliče zárukou, že svůj program dokáže realizovat? V opozici toho zase tolik prosadit nejde. Byť zrovna naše strana ani v opozici nezahálí a snažíme se prosazovat naše myšlenky. Pokud sledujete aktivity našich poslanců, určitě mi dáte za pravdu. O našich představitelích v regionech jsem se už zmínila.
Možná nejste příznivci lidovců, pak chápu, že Vás účast KDU-ČSL ve vládě netěší, možná dokonce štve. Potom Vám nabízím, pojďme se bavit o tom, jak to dělat lépe. Nadávkami a vzájemným urážením se nikam neposuneme.
Jak se z toho mohou politické strany (nejen KDU-ČSL) poučit?
Následující řádky bych chtěla věnovat především kolegyním a kolegům z KDU-ČSL, případně z dalších stran. Dala jsem si za cíl lepší politiku. To je pro mě hodnota stojící mimo stranická trička. Budu proto ráda, když se inspirujete a podaří se nám udělat pár kroků k naplnění vize lepší politiky, ať už se v jejím chápání shodujeme více či méně.
1. Buďme sví. Ale mysleme při tom na lidi.
Buďme sví, držme se svých hodnot a zásad, dělejme dál to, co považujeme za správné. Třeba i navzdory negativním reakcím politických konkurentů nebo části veřejnosti. Vždycky se ale ptejme sami sebe, kolika lidem tím zlepšíme život a jestli tím někomu naopak neublížíme.
2. Komunikujme otevřeně své záměry
Říkejme otevřeně a jasně, proč děláme, co děláme. Nepolitikařme, nehledejme postranní uličky. Pokud chceme dělat politiku jako službu ostatním, pak nemáme co skrývat. Maximálně si natlučeme nos. Ale s čistým svědomím.
3. Nebojme se změn
Svět se vyvíjí. Lidé se mění. Priority se posouvají. Mění se i politické strany. Pokud to nedělají, pak nemají nárok na podporu voličů. Pak tu podporu získají tzv. nové politické strany, které lépe odpovídají na současné otázky a výzvy, i když někdy nabízí místo řešení problémů pouze navoněný marketing.
4. Úspěšná politická strana je otevřená novým tvářím a mladým lidem
Oblíbený vzor mezi lidovci – Sebastian Kurz. Byl to právě on, kdo prosadil na kandidátky nové tváře, často nestraníky. Jeho strategie byla úspěšná. Myslím, že v KDU-ČSL nemáme nouzi o lidi. Ale potřebujeme odvahu, abychom dali prostor novým tvářím. Postrčili do popředí mladé lidi plné elánu. Přitom zůstali pevní v základech díky zkušeným kolegům a kolegyním. Většina výtek kritiků naráží na minulost. Dejme proto prostor lidem nezatíženým minulostí a nové generaci.
5. Bavme se spolu
Udělejme si na sebe čas. Naslouchejme si vzájemně. Diskutujme. Ale s úctou a respektem na obou stranách. Všem nám jde přece o společnou věc. Asi by také prospělo, kdyby vedení konzultovalo více svých záměrů s členskou základnou. Je to naše společná věc. Chápu, že nekonečné diskuse zdržují, někdy je potřeba jednat rychle. Nicméně v některých případech bychom si důslednou debatou „doma“ ušetřili leckteré pozdější nepříjemnosti.
Napište mi, jakou zkušenost s diskusemi o politice máte vy. Jaké nejčastější reakce dostáváte? Máte nějaký svůj recept, jak se vypořádat s tendenční kritikou?
Inga Petryčka
Milá Ingo Petryčko, tři „mýty o KDU-ČSL“ . Je mi 60let, byl jsem kromě jiných zemí i v Rusku a žiju v bývalém Sudetenlandu na jihu Čech 15 km od hranic s Rakouskem. Tvá interpretace skutků a názorů KDU k sudetoněmeckému landsmančaftu a jejich potomkům je moc pěkná a lidsky pochopitelná. Avšak rád by jsem uvedl skutečnosti zažité přímo ze svého života. U nás se dvakrát do roka konají procesí ještě žijících a potomků odsunutých Němců. Mají svoje a církevní monstrance,zastavují se u křížků a kapliček,zpívají a modlí se a vše vrcholí celebrováním mše svaté(jen pro ně)v místním kostele. Dvakrát jsem se pokoušel s nimi o rozhovor v jejich řeči a vždy jsem byl totálně ignorován. Byl jsem i několikrát navštíven několika jedinci u nás doma,kteří se bavili,ale vždy došlo na staré křivdy s výčitkou,jak se tady na jejich majetcích roztahujeme a lacino užíváme co nám zde museli zanechat. Vaše láskyplné interpretace a přímá účast a podpora jejich sjezdů zde v praxi vyznívá úplně jinak. Na začátku devadesátých let se president Havel omluvil za hrubé zacházení při vysídlení sudetských Němců. A jak to oni pochopili – že se Havel omluvil za vysídlení jako takové. A to je i ta vaše současná interpretace. Oni to chápou jinak. Nic si u nás nekoupí,nemají potřebu se s nikým(kromě politiků a vlivných lidí) bavit. Jsou s vědomím,že si přeci nebudou kupovat co je jejich a počkají si,až se změní poměry ,k čemuž právě KDU výrazně napomáhá. Oni to začali a zapříčinili tak svou pohromu Dovedete si představit,že by v poválečné době tady zůstali a s vinou,kterou Německo s jejich aktivním přispěním napáchalo? Jakou by to asi dělalo dobrotu. Ostatně nerozhodovala ČSR ,ale vítězné mocnosti. Jako mladý perspektivní kádr jsi se přidala k této straně. A moje životní zkušenost? Babička odebírala katolické noviny(60-80tá léta). Čítal jsem v nich,do páté třídy jsem ministroval u nás v kostele. Členové lidové strany byli každou neděli v kostele,vzorně sypali do kasičky a vždy se vyzpovídali ze svých hříchů napáchaných za poslední týden .Bylo jim dáno rozhřešení a mohli s čistým štítem páchat zase nové hříchy. Takhle se to praktikovalo v životě. Namítnete,že jste dneska jiní …Jako se nezměnili sudeťáci v skryté podstatě,stejně se ani nemění voliči a představitelé KDU-ČSL. Vždy bylo prioritou ,aby se strana udržela za všech okolností – koalice a udržení u moci…i za ceny lží a ústupků jen aby jsme u toho „koryta“ ještě a pořád byli. A tím jsem defacto stručně odpověděl i na ten třetí „mýtus o KDU.“ Vzorně služte,snažte se, třeba mi někdy mé zkušenosti vyvrátíte. Volit vás ale nikdy nebudu. Přeji Vám radostné prožití svátků Vánočních Jiří Schwarz z českokrumlovska
Dobrý den pane Schwarzi,
děkuji za Váš příspěvek, vážím si, že jste jej napsal takto v osobní rovině. Osobní příběhy jsou vždy nejdůležitějším zdrojem poznání. Chápu proto i Váš postoj a těžko s ním polemizovat. Já jsem do KDU-ČSL vstoupila kvůli určitým hodnotám a také proto, abych mohla prosazovat záměry, které mi připadají důležité. Vše mám popsané na webu v sekci Témata a Můj příběh, tak bych s tím teď v komentáři nezdržovala. Nicméně věřím, že KDU-ČSL je platforma, kde to dává smysl.
Přeji Vám též krásné svátky a ať se Vám daří.
Inga Petryčka
Pane Schwarzi, Přelouskala jsem váš příspěvek a nemohu vaší zkušenost vyvrátit. Mohu ale říci, že navzdory různým slabostem, kterým se ovšem nevyhne žádná strana, tvořena lidmi méně či více kvalitními a schopnými, moje zkusenost je opačná. Tvořite precedens z něčeho, co sice opirate o nějaké praktické fragmenty, ale zároveň ne zrovna zanedbatelně o vaše domněnky a křivdy. Lidská povaha je už taková a zranění a nenaplněné touhy se hojí jen velmi obtížně. Historie není moje parketa, ale neposlouchala jsem se doma celkem dost od rodičů i prarodičů a mám ve své blízkosti také lidi, jejichž osud byl poznamenan odsunem. Jsou to slušní a skromní lidé, kteří mají své zásady a nepropadají nenávisti navzdory tomu, jak nezaslouženě trpěli. Jak se lapidárně říká, nic není černobílé a svět je utvářen lidmi. Tedy tím, čím do něj jeden každý z nás přispěje.
Naprosto s Vámi souhlasím, je to docela vyčerpávající přehled i morálky KDU ČSL, a ať se paní Petryčko nezlobí ale sama nemůže věřit tomu co píše a káže, proto si myslím že je jen další pokrytec v dlouhé řadě Šojdrová, Svoboda, Bělobrádek, Jurečka, Herman a desítky dalších. Docela zbytečná diskuze , podle skutků poznáte je. Chcete něco na tom vyvracet ?
Mýtus 1: KDU-ČSL sice deklaruje, že není konfesní stranou, ale minimálně 90% členů tvoří věřící praktikující katolíci. Evropskou baštou katolíků je spolková země Bavorsko, kde se usídlila většina odsunutých Němců a kde se v Mnichově konají Sudetoněmecké sjezdy vždy na Svatodušní pondělí, které je tam volným dnem. Většina „sudeťáků“ jsou rovněž věřící praktikující katolíci. Katolík má ke katolíkovi vždy blízko, navíc německé nadace již 30 let velkými finančními obnosy přispívají na opravy a záchranu českých církevních památek, zejména kostelů. Jiná německá nadace zase nepřímo sponzoruje i samotnou KDU-ČSL prostřednictvím Evropské akademie pro demokracii. Jsou zde tedy silná vazby náboženské i finanční.
Mýtus 2: I mezi křesťany se našli podnikatelé, kteří se nepovedli, tragicky skončily například křesťanské fondy z kupónové privatizace. Za časů přímých poslaneckých dotací, kdy každoročně docházelo ve sněmovně k tzv. porcování medvěda (skončilo to někdy kolem roku 2008 – 2010), se na některých lidoveckých schůzích nedalo vydržet. Místo praktické politiky se tam po většinu času řešily hlavně ty dotace. Starostové, místostarostové, hejtmani, náměstci hejtmanů, ředitelé nadací, neziskových organizací, nemocnic či domovů důchodců běhali za svými poslanci a škemrali o peníze. Další peníze se hledaly přes ministry v kapitolách jednotlivých resortů. Nebyla to politika, byl to tvrdý lobbing. Mnozí představitelé KDU-ČSL byli v tomto směru prvních 15 – 20 let po revoluci hodně „profláklí“, přesně se vědělo, komu z nich adresovat tu či onu žádost, naštěstí drtivá většina z nich odešla v roce 2010 za Miroslavem Kalouskem do TOP09 a pak teprve nastala radikální očista KDU-ČSL od těchto lidí i praktik.
Mýtus 3: Z delšího historického hlediska se lidovci účastní vrcholné vládní politiky již 100 let. Byli nedílnou součástí takzvané Hradní pětky po celou dobu trvání 1. republiky. Mons. Šrámek pak dokonce byl předsedou exilové vlády v Londýně za 2. světové války. Po ní byla většina politických stran zakázána, ale Československá strana lidová zůstala v činnosti jako součást Národní fronty po celou dobu totality. Nepřímo se tak podílela i na komunistickém režimu. Také v uplynulých 30 letech se podílela na většině významných vlád, KDU-ČSL vládla s Klausem i Topolánkem, s Babišem i s Paroubkem. Jako středová strana vždy v levicových vládách působila jako vnitřní pravicová opozice, zatímco ve vládách pravicových jako vnitřní levicová opozice. Jednu vládu tahala doleva, druhou doprava. Tomu voliči moc nerozumí. Asi nejlépe to vysvětloval mons. Šrámek: „Když jede vůz z kopce, pomáháme ho brzdit, když jede do kopce, pomáháme ho tlačit. “ KDU-ČSL. bohužel, nikdy neurčovala vládní agendu, nikdy neudávala směr. Vždy v té vládě fungovala spíše jako nechtěný přívažek z nutnosti, který to panu premiérovi „kazí“ a hází mu klacky pod nohy, protože to táhne na opačnou stranu. Je to taková nevděčná funkce bránění extrémům, takového nutného korektivu, což je sice dobré pro stát, ale pro voliče je to málo, je to nepopulární a málo srozumitelné. Celkově jsou pak lidovci vnímáni jako někdo, kdo byl vždycky u toho, byť s nějakými drobnými přestávkami, zato však už dlouhých sto let.
Pokud jde o těch 5 bodů, jak se zlepšit, v obecné rovině souhlas. Avšak nedělejme si iluze o kvalitě či velikosti členské základny. Často se jedná o starší lidi, kteří už nemají dost sil ani zdraví na to, aby mohli něco aktivně dělat nebo o něčem smysluplně diskutovat. Mnozí z nich jsou opravdu hodně zatíženi minulostí a nejsou otevření k novým pohledům. Většina z nich jsou na prvním místě katolíci a neváhám použít výraz „hodně tvrdí fundamentální katolíci“.. Pak dlouho nic a teprve potom je zajímá politika. Jejich zájem je hlavně farnost a oprava kostela, kam přeložili kterého faráře a tak. Biskup je jim bližší, je pro ně víc, než předseda strany. Kvalitní politická diskuse často neprobíhá ani na úrovni okresního výboru, natož na úrovni místní. Na Moravě to asi bude lepší, paradoxně to bude určitě lepší i v Praze, ale na českém venkově to je mnohde naprostá tragédie. Marně hledáte v okruhu 30 km někoho, s kým by se dalo o politice rozumně diskutovat. Když už se někdo najde, tak to stejně nakonec sklouzne k církvi a k náboženství, o politická témata není zájem ani mezi registrovanými členy. Nezajímá je to a nerozumí tomu, pouze platí členský příspěvek, protože to považují za jakousi křesťanskou povinnost správného katolíka, protože už otec, děd i praděd byli lidovci a našem gruntu, v naší rodině to takhle vždycky bylo. Víc než zaplacení členského příspěvku a účast na výroční členské schůzi , kde ten příspěvek často v občerstvení hned projedí a propijí, od nich už nelze čekat. Ve výkazech a statistikách to ale vypadá dobře.