Štěstí a důvěru si za HDP nekoupíme

¨

Je třeba změnit dosavadní chápání ekonomiky

To nejcennější a nejdůležitější v životě si nelze koupit penězi. Stará dobrá pravda, na kterou v běžném životě často zapomínáme a kterou v mnoha případech nalézáme, až když je pozdě. Taková je bohužel realita moderního života, který má tendenci vše měřit mírou bohatství. Proto se v médiích v souvislosti s koncem aktuální ekonomické krize nemluví o tom, kdy se do společnosti navrátí důvěra a spokojenost, ale o tom, kdy se vrátíme k takovému růstu HDP, na jaký jsme byli zvyklí v době před krizí.

Proč? Je HDP snad nějakým indikátorem štěstí?

Asi nejtrefněji popisuje aktuální pojetí ekonomiky ekonom Tomáš Sedláček. Používá přitom Tolkienova Pána prstenů. V něm existuje několik zemí. Mordor, který v době zbrojení a příprav na válku vykazuje, podle jeho předpokladu, růst HDP mezi 15 a 20 procenty. A pak poklidná země elfů nebo hobitů, kde je růst HDP na nule. A Sedláček se velice správně ptá: „Kde byste chtěli žít?

Koronavirová krize nám dává ohromnou šanci začít znovu. Nevracet se tedy k zažitému stereotypnímu myšlení. Dává nám příležitost vrátit ekonomice její společenské a sociální souvislosti, přesně jak o tom mluví papež František.

Jeho pojetí ekonomiky není žádným novátorským počinem. Není ani o napadání a odmítání současného ekonomického řádu a už vůbec ne o zavržení soukromého vlastnictví, jak bývá někdy mylně interpretováno. Naopak. Právo vlastnit nějaký majetek je jedním z nejdůležitějších práv každého člověka, musí být ale spojeno s etickými požadavky, což nedávno podrobně rozebral v Katolickém týdeníku lidovec a bývalý europoslanec Pavel Svoboda v článku Proč nás vlastnictví zavazuje.

Papež neodmítá hospodářský růst jako takový. Potřeba růstu je přirozeně zakořeněna v každém z nás. Ekonomický růst ale není v tomto případě spojen s růstem bohatství. Namísto HDP tak, jak ho známe dnes, nastupuje HDP ve formě vyšší míry tolerance, vzdělanosti, ekologického přístupu či důvěry. Do ekonomiky a potažmo i do podnikání se tak navrací důležité hodnoty, ze kterých by měly vycházet, což se ale v poslední době nedělo.

Ekonomika, jak ji chápe papež František a která se neměří (pouze) bohatstvím a materiálními statky, je ekologičtější, zodpovědnější, sociálně spravedlivější a solidárnější. Nepočítá přitom s žádnými nákladnými reformními kroky, žádá pouze více respektu a zahrnování všech souvislostí.

Vezměme tyto souvislosti v potaz a nevracejme se k době před covidem. Hledejme nové způsoby, vnímejme, co je opravdu důležité a podstatné.

A proto se ptám. Dokázala by v tomto případě nalézt trojkoalice KDU-ČSL, ODS a TOP 09 společnou řeč a hlavně SÍLU? Podle mě by se o takovou změnu tradičního a přežitého chápání ekonomiky měla minimálně pokusit. Tudy vede cesta k prosperitě, a tak i k důvěře a spokojenosti obyvatel. Tyto totiž nejsou přímo úměrné růstu či poklesu HDP.

Inga

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.