Podaří se koronaviru probořit některé zažité mýty?

¨

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Je mi jasné, že ve světle mediálního zpravodajství o koronaviru může toto rčení vyvolávat možná tak jen jízlivou poznámku s nepříliš vybranou slovní zásobou. Zkusme se ale zamyslet. Opravdu nenalezneme na dnešní situaci nic pozitivního?

Jsem si plně vědoma závažnosti problému i toho, jak těžké období nás v následujících měsících čeká. Pevně ale věřím, že nynější pandemie by s sebou mohla přinést i nějaké změny k lepšímu, a to i v oblastech, kde bychom to hned tak nečekali nebo kde by to za jiné situaci nebylo jen tak.

Homeoffice jako běžná součást pracovního života

Je-li vaše firma nebo váš šéf bedlivým kontrolorem, který pečlivě hlídá dochvilnost nástupu do práce a dobu strávenou na polední pauze, čeká ho možná velké prozření. Ejhle, ona ta práce, kterou zaměstnanec odvádí z domova, totiž vůbec není horší než ta, kterou provádí v kanceláři pod jeho neustálým dohledem.

Myslím si, že větší flexibilitu a širší možnosti vlastního řízení času by mnoho pracovníků uvítalo. Jakékoli formy flexibility totiž v pracovně-právních vztazích u nás rozhodně znamenají posun o velký krok vpřed.

Méně výmluv, méně papírování

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. V některých případech stále ještě oblíbené heslo našich politiků a celé veřejné správy. Takže i když nás v pravidelných intervalech politici informují o tom, jak usilovně pracují na odstraňování byrokratických břemen, výsledky se zatím nedostavují.  Nyní však zažíváme průlom, který snad ani nemá obdoby. Odklad EET? Ještě před pár dny nemožné se náhle stalo realitou.

Opatření na pomoc postiženým lidem a firmám navíc vznikají poměrně promptně a bez zbytečných průtahů.  Snad tedy budeme svědky i toho, že při jejich realizaci nenarazí příjemci na zbytečné papírování. Tak jsou, alespoň dle vlády, všechna opatření připravována.

Domácí výuka: dvojsečná zbraň

Žáci sedící v lavici, pěkně v řadách za sebou, a učitel držící se striktně svých osnov. Pro mnohé jediný možný způsob výuky dostává pořádně na frak. Podle mého názoru je to dobře. Školy byly nuceny rychle reagovat a probudit k životu moderní technologie hodné 21. století i v té nejzapadlejší vísce, ve které funguje škola.

Pro většinu rodičů nastala naprosto neznámá situace, se kterou se byli nuceni vyrovnat. Soudě podle nejrůznějších komentářů na sociálních sítích mám pocit, že poté, co opadla přílišná prvotní horlivost některých učitelů, se systém v mnoha rodinách už zaběhl a dokonce i osvědčil. Původní negativní či vtipné příspěvky již nyní střídají i pozitivní reakce rodičů, kteří s překvapením sledují posuny svých dětí ne v množství nových poznatků z učebnic, ale především ve větší zodpovědnosti, sebeřízení a v celkovém přístupu k učení.

Distanční výuka ale také v plné nahotě ukázala, jaké obrovské rozdíly mezi školami u nás jsou. Na jedné straně jsou učitelé, kteří pochopili situaci a výuku pojali formou originálních motivačních výzev. Ty děti sami bez větší asistence rodičů dobrovolně plní, aniž by za jejich nesplnění byly postihovány. Na opačné straně pak stojí učitelé, kteří naložili na bedra svých žáků kvanta domácích úkolů, které děti zpracovávají za kontroly rodičů z pouhé povinnosti pod hrozbou špatné známky. Která skupina dětí si z výuky odnese více, je poměrně jasné.

Zároveň se ale obávám, že domácí vzdělávání ještě více prohloubí propast mezi školstvím v bohatších a chudých regionech. Platí, že děti ze slabých regionů, mezi které patří hlavně Karlovarský a Ústecký kraj, dosahují ve škole výrazně horších výsledků než děti ze silných regionů. Nezřídka jde o děti ze sociálně slabých rodin, s dluhy či exekucemi, nebo o děti samoživitelů. Počítač s připojením na internet k plnění úkolů ze školy u nich není vůbec samozřejmostí.

Pevně tedy doufám, že nynější stav by se mohl stát tím hlavním podnětem k potřebným změnám. Mohl by jednak pomoci změnit nastavení myslí a rozbít zažité předsudky vůči alternativním způsobům vzdělávání a, co je důležitější, nastartovat reformu českého školství i s důrazem na odstraňování regionálních rozdílů.

Koronavirová krize ještě zdaleka neskončila. Pokud se nám ale podaří udržet alespoň něco z toho dobrého, co přináší, ať už je to větší pokora, pocit sounáležitosti nebo připravenost pomoci, bude to jen ku prospěchu.

Inga Petryčka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.