Koronavirus v Česku. Jednejme rychle, ale nenechávejme na holičkách rodiče ani samoživitele.

¨

Koronavirus. V tuto chvíli nejvíce diskutované téma v médiích i na ulici. Opatření proti jeho šíření se již v nějaké míře dotkla každého z nás.

Jsem přesvědčena, ať už z reakcí lidí ze svého okolí či z komentářů na sociálních sítích, že drtivá většina z nás chápe závažnost situace a nevnímá opatření jako něco přehnaného či zbytečného. Mám opravdu pocit, že stále platí, že i v dnešní moderní době se lidé dokáží semknout, být solidární, ohleduplní a omezit uspokojování svých potřeb ve prospěch celé společnosti.

Jsou nicméně skupiny obyvatel, kterých se opatření týká více než jiných a kteří se budou muset potýkat s výrazným výpadkem v příjmech. Bude opravdu důležité, aby se našla kompenzační řešení, která těmto lidem nějakým způsobem uleví.

Jako žena a matka plně chápu obavy rodin s malými dětmi, kdy jeden z rodičů zůstává doma na ošetřovném. Nebude výjimkou, kdy těmto rodinám přinese aktuální snížení příjmů  problémy. Samostatnou skupinu pak tvoří matky (nebo otcové) samoživitelky. Naprosto souhlasím s názorem předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky, že by v tomto mimořádném případě bylo na místě, aby se mzdy dorovnaly do plné výše. Pokud toto není průchodné, rozhodně by bylo vhodné dojednat nějaké kompromisní řešení, které navýší a prodlouží ošetřovné.

Zaznamenala jsem už i aktivitu na pomoc rodičům samoživitelům, kteří mohou žádat o jednorázovou finanční pomoc ve výši 2000 korun v tíživé situaci spojené s nemožností docházet do zaměstnání. Výplatu nabízí nezisková organizace Klub svobodných matek, která je známá mimo jiné například svým projektem na pomoc s úhradou obědů ve školách a školkách. V některých obcích zase vznikají improvizované dětské skupiny na hlídání dětí, kde vypomáhají dobrovolníci, většinou studenti. To vše určitě dokáže pomoci a rodiče to dokážou ocenit.

Co v tuto chvíli ještě rodiče trápí? Vypadá to, že řada z nich si příliš neví rady se samostudiem svých dětí. Myslím si, že obavy nejsou na místě. Určitě se nebude nikdo zlobit, když děti  nesplní všechny úkoly. Všichni si jsou vědomi toho, že rodiče nejsou učitelé a mají svoji práci a jiné povinnosti. Zkusme se na věc podívat ale i z jiné strany. Pro děti či studenty je toto skvělá příležitost otestovat, jaké výkony jsou schopni podávat, když za nimi nestojí nikdo, kdo je kontroluje nebo je lidově řečeno „honí“. Budou se učit? Nebo se jim do toho nebude chtít? Myslím si, že taková diskuze s dětmi na téma, kvůli komu se vlastně učí, ke které zcela jistě v mnoha rodinách dojde, může být velice prospěšná.

Jaké budou další dny a týdny, nikdo zatím neví. Situace se mění hodinu od hodiny. Nezbývá než zachovat chladnou hlavu, jednat zodpovědně vůči sobě a vůči ostatním a doufat, že se stávající trend podaří co nejdříve zvrátit.

Inga Petryčka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.