Důsledky podfinancování českého školství a co s tím

¨

České školství je podfinancované. To není žádná novinka. Jenže, pokud bychom se chtěli dostat na průměr vynaložených prostředků vzhledem k HDP, pak bychom do školství museli poslat z rozpočtu o 50 miliard více. Pokud bychom se chtěli dostat na úroveň těch nejlepších, pak by to muselo být o 85 miliard více. Pro představu, rozpočet ministerstva školství letos činí něco kolem 205 miliard. Potřeboval by tedy navýšit alespoň o čtvrtinu.

Je jasné, že takto to zní jako žonglování s čísly bez obsahu.

Za těmi čísly se ale skrývají tisíce a možná i miliony příběhů lidí, kteří právě kvůli nedostatečnému vzdělání ztratili šanci posunout se po společenském žebříčku výše a balancují na hraně chudoby.

Problém přitom leží v samotném školství. Jak upozorňuje sociolog Dan Prokop, Česko patří k zemím s nejnižší sociální propustností. Jinými slovy, je takřka nemožné, aby se člověk vypracoval z nižší sociální třídy do vyšší a zajistil sobě a své rodině lepší život. Je sice pravda, že píle a vytrvalost dělá divy, bohužel ale sociologická data ukazují smutnou realitu.

Podle Daniela Prokopa to má co dělat právě se vzděláváním a školou jako takovou, která může budoucí růst nastartovat, ale také zabetonovat.

Nejde jen o to, co “dostaneme do hlav”, ale hlavně jak nás školní prostředí formuje, motivuje a podporuje. Velkou roli přitom hraje i to, s kým se ve škole stýkáme, jaké vazby a kontakty během školy navážeme. Sociologové tomu říkají společenský kapitál. Pokud totiž skončíme školu po devíti třídách základky, je jen malá šance, že navážeme pevnější vztahy s budoucími právníky, ekonomy nebo dalšími společensky uznávanými profesionály. Pokud naopak po základní škole půjdeme na gymnázium, síť vztahů bude pestřejší, ale hlavně se my sami s vysokou pravděpodobností dostaneme dál.

Co také sociologická data říkají, tak že v České republice platí velká závislost mezi vzděláním rodičů a dětí. Pokud mají rodiče nízké vzdělání, pak to tak zůstane s velkou pravděpodobností i u jejich potomků. Pokud je tomu naopak a rodiče patří k těm vzdělanějším, pak se dá dokonce předpokládat, že děti postoupí ještě o pár stupínků výš. Když opět vezmeme srovnání OECD, Česko je šesté při srovnání nejvyšší míry závislosti vzdělání rodičů a jejich potomků.

To je ve své podstatě totální selhání školského systému.

Přitom to není tak, že se jedná o hypotetickou hrozbu do budoucna. Důsledky jsou patrné už teď. Například Karlovarský a Ústecký kraj trpí nadprůměrnými odchody žáků ze škol už během docházky na základní školu, mají výrazně horší výsledky u přijímacích zkoušek na střední i horší výsledky u maturit. Oba kraje navíc vykazují vysokou nezaměstnanost, výrazně vyšší míru lidí postižených exekucí. Statistiky také naznačují, že podstatná část dětí, které předčasně ukončují vzdělávací proces, jsou děti cizinců.

Co s tím?

Dan Prokop navrhuje, abychom se zaměřili na zkvalitnění základního vzdělávání, investovat od kvalifikace učitelů, ale též podpůrného personálu. Jsou to školní psychologové, různí poradci, kteří mohou pomoci žákům zvládat školu, ale mohou též pracovat s jejich rodiči a pozitivně ovlivňovat jejich postoje ke vzdělávání vlastních dětí.

Zásadní ale podle mě je, aby vláda tuto otázku nebrala na lehkou váhu. Možná nejde vzít najednou 50 miliard a přesunout je do školství. Ale pokud si to vláda stanoví jako strategickou prioritu, může navrhnout plán, jak se k této částce postupně propracovat. Namísto sociálního inženýrství a volání po umělém zvyšování počtu učňů, protože to chce průmysl (!), se pojďme zaměřit na zvyšování sociální propustnosti a zvýšení šancí dětí na lepší uplatnění v budoucnu.

Pokud by to pořád někomu připadalo jako neoprávněný požadavek, pak zkusme věřit studiím amerických výzkumníků, které dokazují, že každý dolar investovaný do vzdělávání, se společnosti během života člověka vrátí až sedminásobně. Jedinec s dobrým zázemím a lepším uplatněním, je spokojenější, zdravější, což šetří společnosti náklady na případné sociální výdaje, zdravotní péči, ale též se snižuje kriminalita a celá řada rizikových faktorů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.