Čtyři překážky, které stojí v cestě k vítězství na virem

¨

Víte, co mají společného Finsko, Island, Austrálie nebo Nový Zéland?

Všechny tyto země zvládají současnou druhou vlnu koronavirové pandemie lépe než my.

Z tohoto pohledu to není nic překvapivého. Států, kde jsou v boji proti viru úspěšnější než u nás, je na mapě světa spousta. Konkrétně u těchto zmíněných zemí jsou ale čísla opravdu hodně příznivá. A i když připouštím, že těmto zemím hraje do karet ostrovní poloha, malá hustota zalidnění nebo v případě jižní polokoule letní počasí, je tu stále i mnoho jiných faktorů, díky kterým se jim epidemii daří držet pod kontrolou.

A tyto faktory jsou, podle mě, přesně i ty důvody, proč my selháváme. Jsou přitom dost zřetelné. Nemusíte být epidemiolog, virolog, biolog ani nic podobného, abyste je odhalili. Stačí použít selský rozum.

Když se podíváme na jarní vlnu epidemie, vidíme, že Česko přistoupilo, oproti jiným zemím v okolí, poměrně včas k přísným bezprecedentním opatřením. Díky nim jsme se stali ukázkovým příkladem toho, jak lze nad virem získat převahu. Přesně v tento moment se tak vládě naskytla jedinečná příležitost získat si důvěru a respekt veřejnosti. Nestalo se.

Ukolébaní těmito pochvalami se nakonec dlouho nedělo vůbec nic.

Opatření se rozvolnila a druhá vlna nás zasáhla nepřipravené. Nepříjemná rozhodnutí typu částečný lockdown se u nás navíc před volbami nenosí. A tak jsme se díky pozdním opatřením salámového typu opět dostali na první stránky světových deníků, tentokrát jako příklad odstrašující. Jako země, kde se vrství opatření na opatření, nadále se dusí ekonomika a kde zbytek důvěry obyvatel nahlodaly papalášské manýry politiků a dalších představitelů veřejného života, kteří by měli jít příkladem. A zbyla nám jediná možnost. Doufat v co nejdřívější očkování.

Co dělají úspěšné země jako Finsko nebo Nový Zéland jinak? Jaké jsou rozhodující faktory jejich úspěchu?

1. Důvěra v instituce

Ve všech výše uvedených zemích mají vlády vysokou důvěru veřejnosti. Té tak v mnoha případech stačí doporučení, nepotřebuje ihned sahat k razantnějším příkazům a zákazům. Vlády, které se těší důvěře, nevyvolávají ve svých obyvatelích pocit falešného bezpečí, ani nezveličují rizika. Vědí, že budování důvěryhodnosti je běh na dlouho trať, na které se případná klopýtnutí nepromíjejí. Bohužel musím říct, že my jsme se na tu cestu ještě ani nevydali. Pevně ale věřím, že letošní volby to dokážou změnit.

2. Pocit spoluodpovědnosti

Pocit spoluodpovědnosti úzce souvisí s prvním bodem. Lidé musí být na základě svých zkušeností přesvědčeni, že pro vládu je bezpečí a zdraví obyvatel důležitější než PR, že pravidla platí pro každého bez výjimky a že je stát v nejisté době nenechá na holičkách. Pak necítí (alespoň většina z nich) potřebu obcházet karanténu, nehlásit kontakty nebo jezdit na fiktivní služební cesty na hory.

3. Opatření navzdory preferencím a volbám

Zářným příkladem, že i v době tvrdých restrikcí lze obhájit svůj post, je novozélandská premiérka. Jejím největším pomocníkem bylo, podle mě, trpělivé vysvětlování, naslouchání lidem a jejich potřebám a pocit jistoty, který dokázala i v těžké době vyvolat. Pravidelná informovanost o aktualitách a opatřeních se osvědčila třeba i na Islandu. Tam v první vlně podávala informace trojice odborníků v televizi každý den v určitou hodinu.

4. Důsledná izolace nakažených, trasování, testování a karanténa kontaktů

V zemích, kde pandemii zvládají, jsou opravdu efektivní v trasování kontaktů a karanténě lidí, se kterými nakažení přišli do styku. Nevím, zda je to jen můj pocit, ale u nás se po prvním boomu o chytré karanténě úplně přestalo mluvit. Spíše má mnoho lidí kolem samotné karantény zmatky. Není ojedinělé, že lidé se stáhnou do ústraní po kontaktu s nakaženým dobrovolně a informace od hygieny přijdou až na jejím konci.  V Austrálii nebo na Novém Zélandu trvá karanténa při kontaktu s covid-19 pozitivním 14 dní, na konci izolace je nutné testování přesnými PCR testy, u pozitivně testovaných i souhlas lékaře s koncem izolace. Jak je vidno, právě důsledný přístup k izolaci a delší doba karantény sehrávají v těch úspěšnějších zemích důležitou roli.

Faktorů, díky nimž jsou některé země v době pandemie úspěšnější a jiné méně úspěšné, je ještě celá řada. Systematičnost, předvídatelnost, včasnost opatření, to všechno jsou jen další střípky této mozaiky.

Je tu ale ještě jedna zajímavost, která spojuje téměř všechny mnou zmiňované země. Finsko, Island i Nový Zéland jsou země, kde vládnou ženy premiérky 😊. 

Inga

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEWSLETTER

Buďte v obraze!

Přihlašte si můj newsletter a já vám budu posílat to nejzajímavější z mého webu, aby vám už nic neuniklo. Stačí zadat e-mailovou adresu a stisknout tlačítko.